Na cyklostezce u Bečvy roste něco takového: není to ani strom ani keř, je to něco mezi tím. V létě, to jest právě teď, na tom roste takové drobné ovoce, nevalné nakyslé chuti, s drobnými peckami uvnitř. Nevím, jak se to přesně jmenuje, ale doma tomu říkáme sralky.
No a mě občas baví jídlo, získané zadarmo z přírody. Kdysi jsem psal o houbách, o fíkách zdarma v Chorvatsku, pak o tom, jak jsme dolovali topinambury, a teď teda přišla řada na sralky. Tohle ovoce ale moc k jídlu není, ani na buchtu se nehodí. Kdysi dávno jsem si jich pár natrhal jakože do knedlíků, ale úspěch to nemělo. Tak co s tím?
Naštěstí mám doma roztomilou aparaturu, která se jmenuje parní odšťavňovací hrnec (odkaz je ilustrační). Z kýble těchhle sralek mi udělal čtyři litry celkem slušné šťávy. Část jsem nechal tak, do druhé části jsem přidal odhadem něco cukru a prohlásil to za sirup.
Myslím, že dnes ještě jeden kýbl natrhám.
Pokud je mezi čtenáři právník, tak jsem si zjistil, že majitelem pozemku (a tedy i stromů) je Povodí Moravy, pozemek je klasifikovaný jako neplodná půda a druh využití je inundační prostor, což zní jako něco perverzního, ale ve skutečnosti to znamená prostor určený k zaplavení při povodni. Já myslím, že natrhat si tam ty dva kýble sralek není až takový polní pych, a že nikomu chybět nebudou.
Vy z velkoměst, máte taky nějaké podobné zdroje?
