Perhaps for the first time it happened I planned a Sunday walk. At least one day in advance and I was able to prepare properly. I left Prague by train towards Beroun where I had to change to a bus due to a lockout on the train line to Roztoky u Křivoklátu. When we arrived at the destination, the whole valley around the river Berounka was in fog. Unfortunately, before I reached the bridge in the center of Roztoky the fog disappeared.
Snad poprvé se mi stalo, že jsem si nedělní procházku naplánoval, alespoň jeden den dopředu a mohl jsem se pořádně připravit. Vyrazil jsem z Prahy vlakem směrem do Berouna kde jsem musel přestoupit na autobus díky výluce na vlakové trati do Roztok u Křivoklátu. Když jsme přijížděli do cílové stanice celé údolí kolem řeky Berounky bylo v mlze. Bohužel než jsem došel k mostu v centru Roztok mlha zmizela.
I had to climb 150 meters from the bridge to the view of the river valley. Where the landscape gradually turned into autumn colors.
Od mostu jsem musel vystoupat 150 výškových metrů na vyhlídku na údolí řeky. Kde se krajina postupně přebarvovala do podzimních barev.
From the vantage point, the trail leads back to the river through a steep valley where you must try not to end at the bottom of the gorge in the creek. At the Nezabudický mill, I was fascinated by the red Engelman Ivy growing on the wall next to the road.
Z vyhlídky stezka vede zpět k řece strmým údolím kde se musíte snažit, aby jste neskončili na dně rokle v potoce. U Nezabudického mlýna mě zaujalo červeně zbarvené psí víno rostoucí na zdi vedle silnice.
After a short visit to the road, the route climbs the hill around some cottages again. At one of the cottages there was probably a celebration over the weekend and the way to the party was marked with balloons on which was morning moisture from the fog.
Po kraťoučké návštěvě silnice se opět stoupá do kopce kolem chat. Na jedné z chat probíhala o víkendu nejspíše oslava a cestu na oslavu měli označenou balonky na kterých byla ranní vlhkost z mlhy.
There is a bus stop in the nearby village of Nezabudice, which has a relatively unconventional sign.
V nedaleké vesnici Nezabudice je zastávka autobusu, která má poměrně netradiční nápis.
Inside the bus stop there is a self-service snack bar with very low prices. So I took advantage of the offer and bought a cold drink, because it was starting to warm up outside.
Uvnitř zastávky je také samoobslužné občerstvení s velmi lidovými cenami. Takže jsem využil nabídky a koupil si chlazený nápoj, protože venku se začínalo oteplovat.
From Nezabudice it descends again to Tyterský potok, where I was at the summer camp several times as a child. Nothing has changed here in 25 years, so I was able to remember the experiences I had here. From the stream it climbs up the hill again, this time to a place called Křiniště.
Z Nezabudic se opět klesá k Tyterskému potoku, kde jsem byl několikrát jako dítě na letním táboře. Za 25 let se zde nic nezměnilo a tak jsem mohl zavzpomínat na zážitky, které jsem zde zažil. Od potoka se opět stoupá do kopce, tentokráte k místu s názvem Křiniště.
From Křiniště, the trail returns back to the river. On the route was no traffic due to the repair of several bridges. In one of the shady places next to the road. The rocks are covered with a green carpet of ivy.
Z Křiniště se stezka vrací zpět k řece na silnici. Kde nebyl žádný provoz díky opravě několika mostků. V jednom stinných míst vedle silnice jsou skály porostlé zeleným kobercem z břečťanu.
After a while, the trail leaves the road and leads directly around the river. There is also a view of the majestic Týřovické rocks, which are directly above the river.
Po chvilce stezka opouští silnici a vede přímo kolem řeky. Je zde výhled i na majestátní Týřovické skály, které jsou přímo nad řekou.
Not far from the view of the rock is a bridge over the river to a small village called Luh. I must make the photo of the tourist sign on the bridge. Because the Sigma 30 / 1.4 Art lens, can transfer colors and even the smallest detail absolutely wonderfully. The more I use this lens, the more I love it.
Nedaleko od výhledu na skálu je most přes řeku do malé vesničky s názvem Luh. Na mostě jsem nemohl odpustit fotku turistické značky. Protože objektiv Sigma 30/1.4 Art, zvládá naprosto úžasně přenést barvy a i ten nejmenší detail. Čím více tento objektiv používám tím více ho mám rád.
A yellow marked trail leads from Luh to Týřov Castle. Right at the beginning, there is a warning that the trail is very challenging. I looked at the map and saw that it was almost always on the plane. The warning did not lie, the narrow road in the hillside was in some places led over small rocks, or fallen trees, fortunately the valleys was mostly bridged.
Z Luhu vede k hradu Týřov žlutě označená stezka. Hned na jejím začátku je varování, že stezka je velmi náročná. Koukl jsem do mapy a viděl že vede skoro pořád po rovině. Varování nelhalo, úzká cesta ve stráni, byla místy vedena přes malé skalky, údolí naštěstí byla většinou přemostěna.
The surroundings of Týřov are one of the last places where the original forest has been preserved, which surrounded the Berounka River in the past. Therefore, it is possible to see, for example, yew trees, probably several hundred years old.
Okolí Týřova je jedno z posledních míst, kde se dochoval původní les, který obklopoval řeku Berounku. Proto je zde možné vidět například tisy, pravděpodobně staré několik stovek let.
All kinds of mushrooms grow on dead trees.
Na mrtvých strome rostou všemožné druhy hub.
The ruins of Týřov Castle did not seem very interesting to me, because the views were mostly blocked by mature trees. So the best view is directly from the river when you pass ruins by the canoe.
Zřícenina hradu Týřov mi nepřišla moc zajímavá, protože výhledy většinou blokovány vzrostlými stromy. Nejlepší pohled je tedy přímo z řeky když projíždíte okolo na lodi.
Far more interesting for me was the surrounding forest, where it was possible to see what the forests looked like in ancient times. Even this broken, jagged, mushroom-shaped had several new branches and still lived.
Daleko zajímavější pro mě byl okolní les, kde bylo možné vidět jak zde vypadaly lesy v dávné době. I tento zlomený, rozklovaný, prorostlý houbami měl několik nových větví a stále žil.
In the middle of the woods where no tourist signs lead, I had the chance to see a herd of European deer, including a male, for the first time in my life. Males do not usually move with the herd during the year. They join the herd only during the rutting season.
Uprostřed lesů kam nevedou žádné turistické značky jsem měl šanci poprvé v životě vidět stádo jelenů evropských včetně samce. Samci se během roku se stádem většinou nepohybují. Ke stádu se připojují jen v době říje.
The last place I visited that day was the Klůčné waterfall. It is a small cascade on a stream with the same name as a waterfall. But thanks to its surroundings, despite its size, it is photogenic. After that, there was nothing left but to head back to the railway station in Roztoky and set off on a journey back to Prague.
Posledním místem, které jsem ten den navštívil byl vodopád Klůčné. Jde o malou kaskádu na potoce se stejným názvem jako vodopád. Ale díky svému okolí i přes svojí velikost je fotogenický. Poté nezbývalo již nic jiného než zamířit zpět na nádraží v Roztokách a vydat se na cestu zpět do Prahy.
Today I have to attach two maps, because mapy.cz do not allow me to correctly plot the route, because from Týřov there is a ban on entering the forest around, which I learned only on the other side of the protected area. Which I don't understand why it's not possible to walk here when there's a forest path.
Dnes musím přiložit dvě mapy, protože mi mapy.cz neumožňují správně vytyčit trasu, protože z Týřova je do lesa okolo zákaz vstupu což jsem se dozvěděl až na druhém kraji chráněné oblasti. Což nechápu proč není možné zde procházet když zde vede lesní cesta.
