When I finally arrived in the Šumava Mountains after a long journey along the E10 route from Prague, I replenished my food and drink supplies. I bought a freshly made langos for a snack and set out on another adventure. The first task was to get to the other side of Lake Lipno. Fortunately, the ferry runs from Frymburk to the other side. I boarded and with the help of the ferry I found myself on the other side of the lake in the village of Frýdava.
Když jsem po dlouhé cestě po trase E10 z Prahy konečně dorazil do pohoří Šumava, doplnil jsem zásoby potravin a pití. Koupil si ke svačině čerstvě udělaného langoše a vyrazil vstříc dalšímu dobrodružství. První úkol byl dostat se na druhou stranu jezera Lipno. Naštěstí z Frymburka jezdí na druhou stranu přívoz. Nalodil jsem se a pomocí přívozu jsem se ocitl na druhé straně ve vesnici Frýdava.
From Frýdava I had a plan to walk to the hill Velký Plěšný from where I wanted to photograph the sunset over the lake. Conquering the summit was quite difficult, because I had to overcome 250 meters of elevation gain at only 5 km and in addition, from the hiking trail to the summit there was no road. At the top, I first saw what the bark beetle calamity had caused more than 10 years ago.
Z Frýdavy jsem měl plán dojít na kopec Velký Plešný odkud jsem chtěl fotografovat západ slunce nad jezerem. Dobýt vrchol bylo poměrně náročné, protože jsem musel překonat 250 metrů převýšení na 5 km a navíc od turistické cesty k vrcholu nevedla žádná cesta. Na vrcholu jsem poprvé viděl co způsobila kůrovcová kalamita před více než 10 lety.
To my misfortune, clouds came from the west, so the sunset was not very colorful. That's why I decided to go to sleep hidden in a young forest.
K mému neštěstí přišli od západu mraky a tak se nekonal příliš barevný západ. Proto jsem se rozhodl jít spát schován v mladém lese.
I got up at sunrise because I had a very long day ahead of me and I didn't want to repeat another ilegal night somewhere in the mountains. In the morning, I was the first to walk around the former hunting lodge, which is now a luxury hotel.
Vstal jsem s východem slunce, protože mě čekal velmi dlouhý den a nechtěl jsem opakovat další ilegální noc kdesi v horském terénu. Jako první jsem ráno šel kolem bývalého loveckého zámačku, ze kterého je nyní luxusní hotel.
Since I had a long way to go to the night camp, I chose the least difficult route. This was the path around the so-called Schwarzenberg Canal. In the 18th century, wood from the Šumava forests floated through this canal to Vienna, where it was used for heating.
Jelikož mě čekala dlouhá cesta do nocoviště zvolil jsem co nejmíň náročnou trasu. Tou byla cesta kolem takzvaného Švarcenberského kanálu. Tímto kanálem se v 18. století plavilo dřevo z Šumavských lesů do Vídně, kde se používalo na topení.
But somehow I didn't realize that the canal also leads through Austria, but there was no way go back, so I had to hope that I would pass the section without any problems. In the Czech territory, the canal is gradually being reconstructed, but on the Austrian side of the border it is left to nature.
Ale nějak mi nedošlo, že kanál vede také skrze Rakousko, ale již nebylo cesty zpět a tak jsem musel doufat, že úsek projdu bez jakýchkoliv problémů. Na Českém území je kanál postupně rekonstruován, ale na Rakouské straně hranice je ponechán napospas přírodě.
Only the culverts are reconstructed and there are also tourist shelters, which I used a lot for a short rest. As the weather was typical for Šumava. Under a heavy clouds with drizzle.
Pouze propusti jsou zrekonstruovány a jsou u nich turistické přístřešky, které jsem hojně využíval pro krátký odpočinek. Jelikož počasí bylo typicky Šumavské. Tedy pod mrakem s mrholením.
Just before returning from Austria to Bohemia, there is a village called Sonnenwald and there I was fascinated by this bilingual sign for visitors to the mountains.
Těsně před návratem z Rakouska do Čech je vesnice s jménem Sonnenwald a tam mě zaujala tato dvojjazyčná cedule pro návštěvníky hor.
After a few tens of meters I was back in the Czech Republic.
Po pár desítkách metrů jsem byl zpět v České republice.
In addition, under the information sign, I was fascinated by this composition thanks to the incredibly green color of the plants that grew here.
Navíc pod informační cedulí mě zaujala tato kompozice díky neuvěřitelně zelené barvě rostlin, které si zde rostly.
On the Czech side of the border, unfortunately, there are no villages. All German-speaking families were expelled after World War II, and this place became a forbidden zone during the socialist era, so the only monuments to the original villages are massive trees.
Na České straně hranice, bohužel žádné vesnice nejsou. Všechny německy mluvící rodiny byly po 2. světové válce odsunuty a z tohoto místa se v době socialismu stala zakázaná zóna a tak jedinou památkou na původní vesnice jsou mohutné stromy.
Today, only cows graze in the meadows around the former villages. The weather that was that day does not attract tourists, so I could enjoy this beautiful landscape in peace before reaching the places that were totally destroyed during the bark beetle calamity.
Na loukách kolem bývalých vesnic se dnes pasou jen krávy a počasí, který ten den panovalo se sem nevydávají ani davy turistů a tak jsem si mohl v klidu užívat tuto nádhernou krajinu, než jsem se dostal do míst, která byla totálně zničena během kůrovcové kalamity.
Through huge areas without trees, I walked to the emergency shelter under Plešné Lake. I met very interesting people here. A father with two little daughters, a couple on holiday without children and a cyclist on a trip around Bohemia. We were all on the same page, so we spent the whole evening talking about the experiences we had on our travels around the world in the past. After dark, all that was left was to go to bed and prepare for another difficult day.
Skrz obrovské plochy bez stromů jsem došel až k nouzovému nocovišti pod Plešným jezerem. Zde jsem potkal velmi zajímavé lidi. Otce s dvěma malými dcerami, manželé na dovolené bez dětí a cyklistu na cestě kolem Čech. Všichni jsme byli na stejné vlně a tak jsme si celý večer vyprávěli zážitky, které nás potkali na našich cestách v minulosti. Po setmění nezbývalo, než jít spát a připravit se na další náročný den.
