Fotky přírody teď vystřídám něčím ze železnice.
Na prvních dvou snímcích je něco jako rarita. Lokomotiva řady 783. Společností Voith Turbo Lokomotivtechnik Kiel bylo vyrobeno pouhých 6 kusů, z toho 5 jich jezdí v Německu a pouze jedna u nás, v barvách dopravce IDS CARGO.
Nehledě na to, že je to jediná lokomotiva této řady v Česku, ony i ty šestinápravové diesely u nás nejsou moc k vidění. Doba čmeláků a sergejů je už dávno a nenávratně pryč, nejen u nás ale i v Evropě obecně se preferují lehčí čtyřnápravové lokomotivy.
Další snímek mi připomněl, když jsem studoval na dopravní škole v Žilině (ano, mám zahraniční vysokou školu, i když v té době zahraniční nebyla) a jednou v létě jsem pracoval na brigádě jako traťový dělník. Všiml jsem si tehdy, že počet drobných zvířat, přejetých vlakem, je výrazně větší, než jsem si myslel. Králíci, ježci, zajíci, sem tam nějaký pes. Málokdy srnka nebo něco většího. A co mě hlavně překvapilo, zvlášť když jsem pak později v rámci studia a práce jezdil na stanovišti strojvedoucího, že srážky se nevyhýbají ani ptákům.
Většinou je to tak, že pták sedí na koleji a vlak se blíží. Pták se vyplaší, ale neuhne vlevo nebo vpravo. Instinkt mu velí letět pryč od toho hlučného monstra, a pryč v tomto případě znamená ve směru koleje. Vlaštovka nebo rorýs uletí. Ale takoví holubi nebo pomalejší ptáci osobáku, který má běžně těch 100 - 120 km/h, neuletí.
A ještě jsem si vzpomněl na jednu legendu:
Když americká společnost Amtrak začala provozovat vlaky s rychlostí nad 200 km/h, musela řešit i možnost srážky ptáka s čelním sklem lokomotivy. Za tím účelem si od jednoho výrobce letadel pronajala testovací katapult, který měl testovacího ptáka (v tomto případě zabité kuře) odpálit zadanou rychlostí proti čelnímu sklu a otestovat tak jeho odolnost.
Takže technici nainstalovali katapult před lokomotivu, vložili podle návodu třílibrové kuře (tj. jeden a půl kila), nastavili na ovladači rychlost střetu na 150 mph (240 km/h) a prásk! - kuře prorazilo čelní sklo, přerazilo opěradlo sedačky strojvedoucího a skončilo zaražené v zadní stěně stanoviště.
Konsternovaní technici volali letecké společnosti, co to má znamenat a jestli něco nedělají špatně. Odpověď byla lakonická:
"Používejte rozmražené kuře..."
@krakonos mi kdysi napsal: legenda nemusí být pravdivá, stačí, když je pěkná. Tak si to přeberte sami.
