V pátek večer jsem si stahoval fotky ze svého Nikona do počítače. Vytáhl jsem z foťáku kartu, strčil do čtečky, překopíroval... prohlížel... a šel jsem spát.
V sobotu ráno jsem vyšel na zahradu, a na keři u souseda pózoval otakárek. Tak rychle do domu, drapsnout foťák, rychle zpátky do zahrady, jo, ještě tam byl. Zapnu foťák, zaostřím - a samozřejmě hláška, chybí paměťová karta. No jo, trčí od večera pořád v počítači.
Ale záchrana byla blízko. Vždyť přece mám v kapse šortek ještě canon, takový ten kapesní minikompakt, co s sebou furt tahám. Tak jsem z něj bleskurychle vycvaknul kartu, zastrčil do zrcadlovky, otakárek pořád ještě snídal nektar, tak se těch pár snímků přece jenom podařilo...
Vzápětí pro mě přijel syn autem z chaty. Měli jsme v plánu naložit a odvézt tam nějaká prkna, udělat pár nutných oprav, posekat trávu a bůhvíco ještě. Ale i tam bude jistě spousta motýlů, brouků, květin, scenérií, spousta možností jak nafotit nějaké ty kýčovité fotky a zpeněžit je na HIVE. Ale budu mít mezi tou vší prací na focení čas? Asi ne... fakt je tam dost práce. Zrcadlovku s sebou tahat nebudu, vezmu si jenom ten kompakt.
Vám to už jistě sepnulo, ale mně v tom ranním shonu ne. Takže když jsem po poledni odložil sekačku a chtěl vyfotit nějaké kytky na louce nad chalupou, zjistil jsem, že karta z kompaktu je v doma v zrcadlovce (a karta ze zrcadlovky pořád v počítači). Škatule hejbejte se, ale černý Petr mi zůstal.
Nenechám se však jen tak zastavit, takže mi nakonec nezbylo, než být skromný a vzít zavděk mobilem.
