Auberge le Boerne - La Tete aux Vents - La Flégere - Col du Brévent - Le Brévent - Refuge de Bellachat - Parc Animalier de Merlet
Den 6 - @loulou1987/tour-du-mont-blanc-den-6
Probouzím se do krásného slunečného rána, už je to druhá noc za sebou, co jsem se kvůli bolesti ve všech mých kloubech na dolních končetinách skoro nevyspala. Ale dívám se na to pozitivně a jsem ráda, že si můžu skočit vyčistit zuby pod tekoucí vodu a použít splachovací záchod. Takové všední maličkosti, kterých si v normálním životě člověk ani pořádně neváží. Jakmile rozepnu stan, čeká mě krásný výhled.
Vypadá to, že dnes bude azuro, snažíme se co nejrychleji nasnídat, sbalit a vyrazit, protože jako vždy, vycházíme úplně poslední ze všech. Někteří mají to štěstí, že na TMB nemusí udělat ani krok, ale my bychom si to bez té dřiny přece neužili :)
Hned ze startu stoupáme do příkrého kopce, vlastně ani nevnímám jak dlouho, protože se kochám.
Kombinace tepla, sluníčka, krásných výhledů a možná i toho, že se blížíme do cíle, ve mně vyvolává euforii.
Přicházíme na krásné místo s úžasným výhledem, po něm následuje výstup po žebřících, a tak sedáme, dáváme svačinku, roztahujeme stany, sušíme, kocháme se, fotíme.
Z dálky na nás zase kouká Mont Blanc. Kluci se natěšeně baví o tom, jak na něj vylezou, já jsem upřímně ráda, že tam nemusím :D
Po delší pauze se vydáváme vstříc žebříkům, mám z nich docela respekt, ale nakonec je to úplná pohoda. A navíc takhle rychleji nabíráme ty naše výškové metry.
Nádherné výhledy pokračují.
Dnešní den pro mě patří mezi ty nejkrásnější z našeho treku.
Přicházíme na vrchol La Tete aux Vents.
Odtud pak už jen klesáme.
Začínám mít hlad a myslím na steak :) Po nádherné cestě s ještě hezčími výhledy přicházíme na La Flégere, kde si ho po výborném předkrmu nakonec dávám.
Všichni jsme tak paf z místního gastrozážitku, že si už jen ze zvědavosti dáváme i dezert.
Část cesty pak si asi moc nepamatuju, protože jsem v totálním zenu.
Dostávám se z něj, až když zase znovu stoupáme. Míříme na Col du Brévent a ráz krajiny se úplně mění. Navíc se dostáváme do mlhy a krásné výhledy mizí.
Jdeme pořád po šutrech, musím dávat pozor, kam šlapu. Ze sedla pokračujeme na vrchol Le Brévent, kde je zima a vidíme odtud jen mraky.
Dostávám se do fáze, kdy mě cesta už nebaví. Máme už jen 1600 výškových metrů do Les Houches. Zní to jako kousek, asi bychom to mohli zvládnout dojít ještě dnes a cestou máme ještě jednu chatu, kde se občerstvíme. Navíc má zítra sněžit, takže máme o to větší motivaci si pohnout a spát dnes u auta.
Začíná se stmívat, chata je zavřená, takže občerstvení se nekoná. Šlapeme dál, vytahujeme čelovky. Ta moje nějak přestala svítit i přesto, že jsem si včera měnila baterky. Není to moc ideální stav, když příkře sestupujeme za tmy. Kluci mi pomáhají světlem z jejich čelovek, ale není to pohodlné pro nikoho. Navíc zjišťujeme, že jdeme špatně a musíme se celých 120 výškových metrů vrátit. Ale stálo to za to!
Soudíme, že dnes už k autu nedojdeme a snažíme se tedy aspoň najít nějaký potok, abychom si mohli dobrat vodu, a místo ke spaní. Jako na potvoru jsou všude strmé svahy, k potoku přicházíme až po dost dlouhé době. Jsme asi hodinu od Les Houches, ale fakt už nechceme jít dál. Je pozdě v noci, jsme unavení, hladoví a já nic nevidím. Steleme si na louce pod místní zoo, snad nás nikdo nesežere. S pocitem, že už máme skoro hotovo, usínám.