Tuto fotku jsem tady už jednou dávala, bylo to při úvaze o tom, jaké to je, když jsme kvůli covidu v izolaci a nemůžeme se vídat s nejbližšími. A dávám ji tady teď znovu.
Tato lampička má pro mě zvláštní význam. Dostala jsem ji od člověka, který je pro mě jeden z nejbližších v mém životě. Má spřízněná duše. Člověk, který si o mě vždy dělá starost, vždy se ptá, jak se mám, kde jsem, co dělám. Během své Tour du Mont Blanc jsem se jí musela každý den hlásit a kdybych to neudělala, nechá vyhlásit pátrání po klucích, se kterými jsem byla. 😃 A dovedete si představit, jak byli nervózní, když jsem jeden den neměla signál. 😃
Nehledě na to, jak zle je jí, vždycky se stará o to, abych já byla v pohodě a v bezpečí. A to nejen já. Stará se takhle o všechny své blízké, ale dokonce i o lidi, které nezná. Podporuje spoustu nadací, přispívá na různé sbírky. Neznám člověka s větším srdcem.
Lampičku jsem dostala s tím, že má velkou moc. Když ji člověk vezme do dlaní a zavře oči, má si něco přát nebo děkovat za to, co už má a za co je vděčný. A vždy, když to dělám, cítím nejen příjemné teplo vyzařující ze svíčky, ale i takový zvláštní klid, pohodu. Mám pocit, jakoby vše bylo tak, jak má být a já jsem byla tam, kde mám být.
A tak tady teď sedím, objímám svou lampičku a intenzivně myslím na tu mou holku silnou a statečnou. Holku, která teď bojuje s tou nejodpornější nemocí. Ten zvláštní klid se nedostavuje. Bojím se. A zároveň věřím, že toto všechno prostě zvládneme. Nějak tajně doufám, že když tady ty všechny obavy rozšířím mezi vás, tak se rozplynou a naopak všechna ta víra a naděje se znásobí a prostě to bude vše fajn.
Zároveň si tak nějak uvědomuju, že těmito posledními dvěma týdny dostávám velkou lekci. Najednou je vše tak malicherné a bezvýznanmé. Najednou chápu, že nemá smysl trápit se kvůli nevydařenému vztahu. Život se prostě musí žít a užívat, na trápení se nemá smysl plýtvat čas. A taky už vím, že si musíme vážit každého okamžiku s našimi milovanými a snažit se o to, aby věděli, jak moc je máme rádi, opravdu je to důležité. Ano, slyšíme to ze všech stran, ale člověk to tak nějak úplně pochopí, až když se ho to bezprostředně týká.