Není žádným tajemstvím, že politicko-ekonomická situace na Balkáně je vratká jako třínohá stolička. Místní vlády se sami potácejí na hraně zákonů jimi stvořenými. Ale to je ostatně realita ve většině zemí světa. Moc koruptuje a absolutní moc koruptuje absolutně.
Podíváme se tedy na ekonomiku západního Balkánu jakýmsi neučebnicovím pohledem. To, že je zde navázanost kmotrů na politiku, je všeobecně známo. Nepřímo to ovlivňuje každého aktéra v místní ekonomice. Je tedy k věci porozumět rozdílům místních zemí ale i jejich určité provázanosti.
Jestli je dobře nebo špatně, že se bývalá Jugoslávie rozpadla, nechám na osobním uvážení jednotlivce a pokusím se na věc dívat z pozice nezúčastněného a neposkvrněného. Bylo mi ostatně jen pár týdnů když se tak stalo. Moje generace rozených místních už doufejme nepamatuje hrůzy války a bude budovat budoucnost umírněněji.
Když tedy chci polemizovat o místní ekonomice, nemůžu opomenout faktor lockdownu, který tady určitě zanechal jistý šrám, jak hluboký ve srovnání se západním světem a vyspělými ekonomikami, jen těžko soudit. Ani Švédsko nebylo úplně neposkvrněno a to měli uzavírku jen "dobrovolnou". Když jsem se tedy po prvním lockdownu stráveným v Gruziji, vracel do Schengenu něco mi říkalo že druhý lockdown budu trávit nejspíš raději na Balkáně. I stalo se tomu tak. Úspory lidí nejsou velké a jen pár měsíců mimo biznis stála Balkánce víc než dost a Srbsko se tak zařadilo mezi první (ne-li úplně první) země zažívající protestní akce proti ekonomickému útlaku. Následovala Albánie, kde po zastřelení mladíka, pár minut po "večerce" vzplály popelnice a lidé skoro prolomili dveře do parlamentu. Další byla Černá Hora, kde se místní premiér nechal slyšet, že si už nemohou nadále dovolit zavřené hranice a prohlásil lockdown za velikou chybu. Jsou přeci jen živi hlavně z turistů. Od léta 2020 jsou tedy hranice na západním Balkáně dokořán otevřené. Albánie a Makedonije nevyžadují dokonce ani testy na koronu při vstupu na jejich území a to z jakékoliv země světa.
Místní podniky a provozovatelé ubytovacích zařízení se letos tedy slušně zahojují, ve srovnání například se Španělskem. Nálada je veselá a místa jako Budva či Ohrid praskají ve švech. Jakási noční uzavírka je už spíše formalitou než zákonem a policije si zvykla moc "neprudit".
Země západního Balkánu jsou spíše exportní ekonomiky a pokud něco importují jsou to Turecké produkty vyrobené ještě levnější a možná i produktivnější pracovní silou. Pokud se tedy bude světová situace vyvíjet i nadále směrem k ekonomické stagnaci, Balkán by mohl být malím ostrůvkem stability a relativní prosperity. Místní pole jsou úrodná a produkty té nejlepší kvality. Rajčata jako od babičky z Moravy jsou tady druhá jakost. Cena za kilo v podstatě čehokoliv je třetina nežli v EU.
Kosovo a Albánije se letos těší velkému zájmu Američanů, jelikož Albánije jim poskytla bezvízový styk na rok a že jich pár opravdu dorazilo. Celé situaci také nahrává uzavírka jihovýchodní Asie, kam se běžně Američani schovávají před povinnostmi. Platí tedy "prémium" za letenku a pobyt na Balkáně, ale kdo by si nechal ujít finanční arbitráž, kterou místní země poskytují.
Novinkou je též projekt zvaný Open Balkan, který je v podstatě místní obdoba Schengenu. Vznikl v roce 2019 jako iniciativa Srbska, Makedonije a Albánije. Potencionálně se v budoucnosti připojí i další ex-jugo země a pokud se bude členství v EU i nadále prodlužovat, může se stát že se "nová jugoska" ani nikdy nezapojí a bude i nadále jakýmsi mostem mezi civilizacemi a ostrůvkem nezávislosti na světových organizacích.
Dalším faktorem stojícím za zmínění je nově vzniklý Liberland, který, pokud by dostal zelenou od mezinárodní komunity, by mohl slušně nastartovat ekonomický růst v podstatě celého regionu. Daňoví ráj na ostrově na Dunaji by se určitě hodil nemalému počtu investorů a noví Singapore o velikosti dvou Monak by vytvořil bezpočet nových pracovních míst.
Zdá se tedy, že místní si ze špatných časů moc nedělají, zažili jich přeci jen víc než dost a jsou tedy naučení občanské neposlušnosti, která je do jisté míry velice důležitý aspekt zdravé společnosti. Každý druhý člověk umí nějaké řemeslo, produkty se nerecyklují ale re-používají. Rčení "jednoho odpad, druhého zlato" tady opravdu praktikují. Osobně tedy vidím budoucnost této (mě oblíbené) lokality růžově. Doufám jen, že sám nemám jen růžové brýle.
Tomash Dvorzak