Všechno podstatné už napsal syn. Ale na začátek trocha optimismu. Na pas se čeká měsíc. Na řidičský průkaz jedenadvacet dnů. A vytrasování při COVIDU trvá jen 10 dnů!
V sobotu 25.9, v 10.30, jsme dostali mail ze školy, že se syn 17.9.setkal s infikovanou osobou. (To, že byl 16.9. s infikovanými osobami plavat, škola nemohla vědět.) A že nás osloví hygiena.
Hygiena nás oslovila v sobotu v podvečer. Volala jakási paní, která tvrdila, že je z hygieny a vyptávala se na synovy osobní údaje... Před tím ženě přišel jakýsi mailový dotazník, ke kterému byl kód a ten kód nefungoval.
Paní snad z hygieny, se silným ostravským přízvukem, nás nabádala, abychom se neprodleně spojili se svým pediatrem. Odporoval jsem. U nich na Ostravsku pediatři zřejmě v sobotu večer pracují. Ale to víte, zahálčivá Praha... Tak jsme se dohodli, že mi nějakou elektronickou žádanku na PCR test pošle ona. Neposlala. Respektive možná poslala, ale nám nic nepřišlo.
No zkrátka, systém jede na plné obrátky... Já myslím, že ten COVID za pár let potlačíme. Proti české byrokracii říznuté ruským bordelem a rakouskou schleimperei nemá nejmenší šanci...
Za otce Hášova spolužáka se modlím. Znám ho dobře. Navštěvujeme se. Částečně jsme trávili prázdniny společně. Jasně, že mu přeju jen to nejlepší.
No a ty filmy, co synovi stahuji... Možná humpolácky. Stahuju z ulozto. Bez poplatků. Jeden film promítám, druhý zatím běží. Až mě z nich brní hlava. Syn je na animované filmy. Živé hrdiny moc prožívá. Stává se součástí děje a pak má blbé sny. A mě už z těch filmů zvoní v uších...
No, taky hraje Splinterlands. V úterý a středu to tedy nedohrál. Bylo mu blbě, musel jsem za něj. Máme taky stolní hry, karetní hry, Lego... No a @xlisto psal o Merkurovi.
Tak jsem s ním Hášu vyfotil.
Jenomže syn je vzteklounek. Když mu něco hned nejde, má tendenci s tím praštit. Trpělivost tedy po mně nezdědil. A jak se vzteká, často se něčím sekne. Šroubovákem, dílkem...
Takže jsem skoro radši, když si hraje s Legem. Taky máme dřevěné vláčky. Ale na ty jsme už hodně dlouho nesahli.
Odpoledne mi už dost hrabalo, když jsem nasmažil lívanců, tak jsem si udělal asi hodinovou procházku po okolí. Tudíž jsem nadělal i nějaké kroky na Acifitu. Jsem ve druhé lize #poliac . Níž se už sestoupit nedá.
A teď půjdu spat. (To není blbě napsané, to je supinum. Ale to je jedno...) Před spaním budu promýšlet svůj zítřejší článek o Splinterlands. A jak se se synem připojíme k distančnímu vyučování.
Dobrou noc! Sladké sny!
