Ne, to není nějaká metafora. Opravdu chci psát o dětech, které žijí či žili ve vězení. A nebude to nic z dávné minulosti. Ani nechci zmiňovat nějaké nelidské režimy afrických nebo asijských států. Ve žhavé přítomnosti, u nás v Čechách, jsou ve věznicích zavřené děti. A nehraju si se slovíčky. Nepíšu o speciálním zařízením pro děti, které spáchaliy závažné trestné činy. I když takové zařízení v ČR existuje a liší se od normálních veznic jen svým názvem.
Takže Světlá nad Sázavou. Tam můžete v místní věznici potkat děti. Samozřejmě, ony není možné za nic odsoudit. Ale jejich matky ano. Ve Světlé je totiž oddelní pro matky s dětmi do tří let věku. A jsou sem posílány i těhotné vězenkyně, aby tu porodily a vykonaly si tu svůj trest odnětí svobody.
Samozřejmě, že ony žádají o amnestii z humanitárních důvodů. Ale recidivistkám a těm, která spáchaly zločiny obzválště společensky nebezpečné, nebývá vyhověno. A tak se občas dítě narodí ve vězení a stráví tam i první tři roky svého života. Pak je tedy případně odebráno do ústavní péče, pokud matce neskončil trest, nebo přece jen tu amnestii nedostala.
Já si o tom nemyslím nic, jestli je to správně, nebo ne. Pro daňové polpatníky je to drahá záležitost. Jestli to je dobře pro ty děti... Nevím. Co jsem tak mluvil dětmi, které jsou adoptované, osvojené, nebo u pěstounů v dočasné péči, a které prošli diagnostickým ústavem či nějakým výchovným zařízení, tak mají zkušenosti a názory různé. Ani těm, se kterými se dá celkem rozumně mluvit, se nedá stoprocentně věřit...
Nicméně děti narozené ve vězení jsou celkem výjimečné. Myslím, že by se daly spočítat na prstech obou rukou. A rozhodně se s nimi nepotká každý učitel...
Chce to nějakou fotku. Zamřížované okénko nemám. Tak bude muset stačit kanalizační mřížka.
