Mám na svoje důležité věci vlastní skříň. (Otcovská poznámka. IKEA, 202x80x28, Billa s prosklenými dveřmi). Ve druhé poličce mám šutry. Teda drahé kameny. Proto je ta polička drahá.
Mám tam citrín, ametysty, spinel, opál, akvamarín, fluorit, olivín, ruženín, jantar,.. A dokonce pěkné smaragdy. Zatím je chodíme sbírat jen na burzy. Jenom jednu zkamenělinu jsme našli sami v Prokopáku.
Táta říká, že na burzách je nejdůležitější sbírat kontakty. Jednu středu v měsíci se scházejí starší sběratelé v Národním muzeu. Poznávají a odhadují, co jim kdo přinese. Máme kontakty na pár prodavačů kamenů.
A nejvíc sháníme kontakt na nějaký kroužek mladých sběratelů, který by chodil sbírat minerály do terénu. Abychom se přidali. (Otcovská poznámka. Ne, syn neutvořil správný tvar podmiňovacího způsobu sám.)
Máma říká, ať si jdeme na nějaké pole nasbírat sami. Tam že je kamení... Máma tomu nerozumí. Ona vůbec hodně věcem nerozumí. Táta má větší pochopení, protože byl taky kluk. I když je to už strašně dávno.
Ptal jsem se táty, co všechny ty kameny už stály, co jsme si kdy koupili. Já ztratil přehled. I když od nějaké doby táta píše na papírek jméno kamene a cenu, za kterou jsme ho koupili. A říká, že tam začne psát i datum a místo. Někteří prodavači už mají takové papírky předtištěné.
Tak že kameny stály jistě 5.000,- A že je to dobrá investice. Že jich víc nikdy nebude. Ale celou planetu že si do skříně strčit nemůžu... A já ani nechci! V ostatních policích mám vystavené Lego. Lego je taky fajn. I když teď dávám přednost těm šutrům...
Je pro někoho zajímavé, co tady (Otcovská poznámka. S dopomocí) píšu?