Ozvala se mi paní z finančního úřadu. Začala opatrně. Uvedl jsem příjmy z pronájmu, tak co jsem prý pronajímal. Odpověděl jsem popravdě, že garážové stání a jeden pokoj v bytě, kde bydlím. "Tak mi to, prosím, popište do mailu," odpověděla a já začal tušit nepříjemnosti. Nadával jsem si za svou poctivost. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat: "Nelze zároveň pronajímat nemovitost a uplatňovat odečet na úroky z úvěru na bydlení. Podejte opravné daňové přiznání a v něm spočítejte poměrnou část bytu, který jste pronajímal a o ni ponižte uplatňované úroky."
Překreslil jsem plánek bytu na čistý papír, pod něj provedl výpočet podílu plochy a daňovou povinnost přepočítal. Podvedl jsem stát o 195 Kč, hanba! S novým daňovým přiznáním jsem naklusal na FÚ, paní mi to překontrolovala a dala mi papírek s číslem účtu, na který mám rozdíl uhradit. Penále mi prý vyměřeno nebude. Částku jsem záhy poslal a tím věc považoval za uzavřenou.
V pátek na mě ve schránce čekalo překvapení v podobě dodejky z finančního úřadu. S malou dušičkou jsem kráčel na poštu a opět si nadával do poctivých tupců. Hned po vydání jsem si tam dopis otevřel a přečetl. V platebním výměru bylo pouze z rekapitulováno, že jsem si odečetl od základu daně víc než jsem měl a že mám do 15 dní rozdíl ve výši 195 Kč uhradit. Spadl mi kámen ze srdce. Podíval jsem se ještě jednou na obálku a zjistil, že psaní s dodejkou dnes stojí 62,50 Kč. Ještě, že ty peníze jdou z jedné kapsy státního úřadu do druhé kapsy státní pošty. Jen nevím, která z nich je více děravá.
